Feeder a parma z proudu

feederAsi před třemi roky jsem si koupil feederový prut, který jsem byl hned po koupi vyzkoušet. Následující příhoda se odehrává někdy na podzim roku 2005.

Přijel jsem k řece. Při včerejší procházce kolem Bečvy mě zlákalo jedno proudné místo na začátku tišiny. A právě toto místo jsem se rozhodl se svým feederem prozkoumat. Celý levý břeh řeky je v tomto úseku porostlý hustými křovisky a stromy. Proud se táhne právě při tomto břehu. Hloubka vody dosahuje okolo půl metru a zároveň se zvolňujícím se proudem stoupá. Včera se tu za slunečních paprsků třpytili na přechodu proudu a tišiny ostroretky. Tu a tam se mihla i větší parma, bylo vidět i menší hejna projíždějících tloušťů.

Věci jsem si nechal v autě a vyrazil k vodě. Opatrně jsem našlapoval při sestupu k břehu. Ještě jsem nevěděl jistě, jestli dnešní odpoledne strávím tady. Ale opět mě praštily do očí ty ostroretky, kterých byly desítky, snad i stovky. Napravo proti proudu se točila voda za velkým kamenem. Snažíc nevyplašit si toto skvělé místo jsem vyšplhal zpět k auto pro věci. Málem jsem se přerazil o záludně nastražený pařez, který tam snad před tím ani nebyl.

Tentokrát volím špičku prostřední tuhosti. Abych nadělal co nejméně hluku na hladině, volím menší sedmigramové olůvko. Nástrahou budou pracně nakopané žížaly, takže očekávám dravější záběry. Proudné úseky se mi zatím osvědčily. Málo kdy tu narazím na plotici a jiné smetí. Žížala pak plápolá v proudu jen pro ty lepší obyvatele řeky. Sakriš, nedaří se mi zapíchnout vidličku. Všude samý šutr.

Konečně je všechno na svém místě. Ještě jsem sesbíral vysypané žížaly, které jsem si tak nešťastně skopnul při zabodávání té vidličky. Nahazuji dolu na rozhraní proudu a tišiny u druhého břehu. Všude se kolem blýskají ostroretky. Pět vteřin po náhozu, něco drblo do žížaly. Úsměv na duši. Dneska bude dobrý lov. Následují další záběry a z vody už na mě kouká menší tloušť.

Zkouším nahazovat více do prudší části pod sebe. Žížala plápolá v proudu už delší dobu. Špička se náhle ohne. Zakmitá. To už přichází zásek. Prut mi ztěžkl v ruce, do prutu se opřel nějaký pěkný kousek. Ryba se opírá o proud. Otáčí se po proudu, cívka se protáčí. Nechci nic uspěchat, tak ji trošku povoluji. Po chvilce je znavená a táhnu ji k sobě. Krásná zdravá parma. Krásných 40 centimetrů. Háček jde špatně vyndat, ale nakonec povolil. Trošku zdeformovaný jsem ho hned hodil do trávy. Bylo mi líto vzít tak nádherné rybě život. A taky jsem nikdy takovouhle parmu nedostal, jelikož na řece chytám prvním rokem. Beru ji do ruky a pomáhám ji držet v proudu. Za chvíli se vzpamatuje a mizí do proudu řeky.

parma1Střídám horní i dolní úsek od mého místa. Přicházejí menší tloušti a parmy. Největší radost mi snad udělala jedna miniaturní parma. Mohla mít tak deset centimetrů. Už přemýšlím o návratu domů. Nevím, kolik je hodin, protože jsem si já hlava děravá zapomněl telefon na stole v kuchyni. Neodpustil jsem si ještě prochytat místo napravo ode mě za velkým kamenem, který lomí proud. Tam se skrýval pěkný třiceticentimetrový tloušť. To už ale začalo záběrů ubývat. Tahané ryby udělali při zdolávání ve vodě své.

parma2Balím věci, prut vážu gumičkami a jedu se podívat dolu po řece na další proudné úseky. Od vody si dnes odnáším pouze tři kusy pětadvaceti centimetrových tloušťů, které jsem nachytal narychlo právě na mělkém proudu řeky. A to jenom proto, abych vyzkoušel na vlastní žaludek, jak je tato ryba díky velkému množství kostí takřka nepoživatelná.

Napsat komentář